

Na rohu Cobry je to občas skoro jako v Toskánsku. Z lekce jógy to sem máme kousek. Slunce nám píše na záda poslední letní vzpomínky.


„Tomu neuvěříš, co jsem letos zažila! Povím ti všechno, co se nevešlo na pohlednici.”


O pár bloků dál skočíme do ústřicového baru. „Přesně takhle chutnalo moře! Jak chutnaly lesy? Jak hory? A kam vyrazíš příště?”


Letenská pláň je naše hřiště. Na běh, brusle, longboard, venkovní posilování nebo třeba dance walking. „Už jste o něm slyšely?”
.jpg?maxsidesize=756&resizemode=force)

„Nezajdem dneska na promítání do Bio Oka? Stejně jsem se na vás, holky, tak těšila. Domov je tam, kde jsme spolu.”

