Mám kreativní blok

Bude to zhruba pár měsíců nazpět, kdy jsem začala pociťovat nejistotu při psaní. Zpochybňovat každé slovo, které mi vyvstalo na mysl. Díky tomu, že je psaní článků součástí mojí práce a především oblíbenou činností, dostala jsem se do kolotoče úzkosti a strachu. Doprovázené nutkáním to všechno vzdát a od psaní úplně opustit. Protože máte pocit, že nejste dobří. A když vidíte všechny ostatní, jak tvoří naprosto bez námahy, zatímco vám se chce brečet při každém pokusu vzít do ruky tužku a papír, nabývate dojmu, že je s vámi něco špatně.

Dostala jsem se do bodu, kdy nepomáhají žádné stimulanty a povzbuzovače (v mém případě dobrý nápoj a good vibes na Spotify). Dospěla jsem tak k rozhodnutí, že se pokusím přijít na příčinu problému. Na internetu jsem ohledně motivace a produktivity nalezla méně či více relevantních článků a videí, které se okrajově věnují mým současným pocitům. Nakonec jsem našla tři nejčastější příčiny kreativního bloku:

• Mentální a fyzické vyčerpání
• Nízká až nulová inspirace
• Nevhodné prostředí na tvorbu

Jelikož jsem si zhodnotila, že se mě netýká ani jedna z těchto příčin, dala jsem si čas na hlubší zkoumání toho, jak se cítím a jakou mám zkušenost sama se sebou. Popíšu vám dva možné faktory bloku, které se staly mojí osobní teorií a možná budou i tou vaší.

Moc přemýšlení - málo tvoření

S nápady jsem nikdy neměla problém. Složitější je různé vize realizovat a opravdu se do něčeho pustit. Můj proces tvorby textů se skládá z vymyšlení nápadu, natěšení se na nápad a okamžitá tvrdá kritika vyúsťující k opuštění celé myšlenky. Nejenže vás tento postup od všeho odradí, ale zároveň neskutečně psychicky i fyzicky vyčerpá.

Proto jsem vědomě přešla na strategii, o které jsem se nedávno doslechla. Teorie spočívá v tom, že když začnete dělat nějakou činnost, je mnohem větší pravděpodobnost, že vás začne bavit (a tím získáte vnitřní motivaci), než kdybyste naopak pokaždé čekali na to, až se vám bude chtít, a pak teprve se jí reálně začali věnovat. V ten moment totiž přichází to excesivní přemýšlení společně s několika důvody, proč to vlastně nedělat. Nejenže touto strategií dosáhnete toho, že budete dělat činnost, která vás baví, ale zároveň se zbavíte závislosti na nespolehlivých podnětech jako je nálada a chtíč.

Jelikož kvůli bloku žádný spontánní chtíč psát nezažívám a nemohu se sama na sebe v tomhle ohledu spolehnout, došla jsem ještě k jedné věci. Čím více se mi v danou chvíli nechce tvořit, tím více se přesvědčuji, abych se do psaní pustila. Proč? Když se v životě ocitnete na dně (extrémní příklad), také vám nepomůže po dně chodit, ale potřebujete se pořádně a vší silou odrazit, abyste se co nejrychleji dostali zpět na hladinu a mohli plavat dál. Může se to zdát jako drsnější přístup, ale věřte mi. Už teď po nějaké době praktikování to vnímám jako největší gesto sebelásky, které jsem si mohla dát.

Uvědomila jsem si, že i když je tvořivost něčím geneticky daným, přeci jen se jako každá schopnost dá rozvíjet. Musí se rozvíjet, pokud chcete vymýšlet věci hladce, automaticky a bez velké námahy. Nemůžu tedy nikdy očekávat, že budu tvořit na počkání, když se tomu pravidelně nevěnuji.

Z inspirace se stala komparace

Ať už se věnujete designu, psaní, umění, focení, hudbě, … první radou a možná i přirozenou reakcí, když máte zájem o určité téma, je inspirace od profesionálů z oboru. U některých lidí to určitě funguje, v mém případě ze začátku také. Ale postupem času se s každým úžasným textem od jiných autorů začalo vkrádat jisté porovnávání. Kritická komparace, která spadá dle mého názoru ještě do škatulky „zdravé”, byla nahrazena myšlenkami „Jak by to asi napsal/a on/a” a to pro mě jednoznačně znamenalo červený vykřičník.

Přišla jsem na to, že když nebudu trénovat a pracovat na svých schopnostech, nemůžu si pořádně vybudovat svou tvořivou identitu. Pak se stávám jednoduše ovlivnitelnou druhými lidmi.

Dnes se snažím věnovat psaní pravidelně, ať už by to měla být jedna věta nebo stránka každý den. Jsem otevřena inspiraci, ale kdykoliv cítím pocit přehlcení a porovnávání, vracím se zpět ke svým myšlenkám a nápadům.

Závěrem si každý den připomínám, že cesta kreativity a tvořivosti není lineární. Někdy budu motivovaná, jindy vůbec. Každý den je novým začátkem a tento článek je příkladem toho, že v tom nikdy nejste a nebudete sami.

Autor: Nikola Zvrškovcová