Pod pokličkou synchronizovaného krasobruslení

Jak byste popsaly třemi slovy synchronizované krasobruslení?

Všechny: Asi by to byla rodina, obětavost a zodpovědnost.

Jak často trénujete?

Diana: Tuhle sezónu máme tréninky 3x týdně a k tomu 1x měsíčně krátké soustředění. Před mistrovstvím světa trénujeme déle. 

Dá se to zvládnout s prací? Zajímalo by mě, čím se konkrétně zabýváte a jestli se to dá skloubit se sportem na vrcholové úrovni?

Jana: Jsme v týmu převážně studentky, takže škola je ráno a tréninky večer. Starší už mají i pracovní povinnosti. Pokud má někdo časově neflexibilní prostředí, tak se to dává těžko, jak psychicky, tak fyzicky…

Diana: Těch je ale minimum, máme mezi sebou hlavně studentky VŠ a SŠ. Ty, které mají práci při škole, mají poloviční úvazek. Já to beru jako odreagování, ve škole sedím a práci mám také za počítačem, takže je to pro mě určitý způsob odreagování.

Kolik vás je v týmu?

Momentálně je to 24 žen a 1 muž. 

Jak se člověk dostane k synchronizovanému krasobruslení?

Melissa: Začít se musí úplně od malička. Většina lidí, co to chce dělat na téhle úrovni, začíná ve 4–5 letech. Pak je to spoustu let dřiny. Většina bruslařů začíná se sólovým bruslením a do synchra přechází až ve starších kategoriích.

V posledních letech se ale dost rozrostla základna i se synchrem pro ty úplně nejmenší, takže je možnost začít rovnou se synchronizovaným bruslením.

Je výběrový proces složitý?

Diana: Při výběru se zaměřujeme na kvalitu bruslaře, zkušenosti a také jeho motivaci a odhodlání. Tenhle sport je časově náročný, takže obvykle jsou ochotni tolik času obětovat pouze bruslaři, které to opravdu baví.

V této sezóně máme několik nových členů, kteří přišli z naší juniorské kategorie a nebo to jsou potom bruslařky z jiných klubů v Česku a zahraničí. Přijela k nám například bruslařka z Japonska, která s námi chtěla jezdit od momentu, kdy viděla naši volnou jízdu na MS v roce 2022.

Jezdí k nám taky sólové krasobruslařky, které jsou na tom bruslařsky moc dobře, ale musí se naučit, jak jezdit ve skupině, což může být někdy náročné. Je to tedy nejen o jejich bruslařských dovednostech a schopnostech, ale také o tom, jestli se dokáží přizpůsobit ostatním. 

Jana: Jeden požadavek na děvčata i kluky je schopnost pracovat ve skupině a neměli by být založeni jen individuálně. Důležité je obětovat i čas pro ostatní. 

Dokážete už vycítit řeč těla toho druhého?

Melissa: To je dobrá otázka. V rámci programu máme dané místo, takže si na lidi kolem sebe po chvíli zvyknete. S některými děvčaty bruslím už mnoho let, takže tam už jsme na sebe napojené a vycítit řeč těla té druhé je kolikrát hračka. 

Jak dlouho trénujete choreografii? Máte jednu, anebo více?

Diana: Na sezónu máme dvě choreografie a ty trénujeme v podstatě celou dobu. Musí se upravovat a neustále je co zlepšovat. 
Jana: Začínáme jednou už během prázdnin, ideálně by měla být zvládnuta na začátku podzimu, ale reálně se na tom pracuje celou sezónu. 

Kdo vám choreografii vymýšlí? 

Jana: Vymýšlí to naši trenéři, anebo alespoň jednu z nich, na tu druhou sestavu se snažíme nalézt nějakou zahraniční spolupráci.

Loni jsme měli trenérku z Finska, která trénuje v Helsinkách tým několikanásobných mistrů světa. Letos spolupracujeme také s finskou trenérkou a technickou specialistkou. 

Co jste krasobruslení museli obětovat, jestli něco?

Diana: Dost obětujeme čas. Máme 4x týdně tréninky, je to vyčerpávající, ale k tréninkům musíme započítat exhibice, soutěže… Může se stát, že někomu uteče významná událost, například ve škole a bohužel musíme dělat nějaké kompromisy. 

Jana: Já si vždycky říkám, že už ten čas v životě ani nemám, ale když nějakou dobu nebruslím, tak si pak uvědomím, jak je to pro mě důležité. 

Kdo vás k tomu přivedl? 

Melissa: U mě rodiče, když mi byly 4. 
Diana: Kamarádka, která bydlela ve stejném vchodě u nás v paneláku. Chodila na krasobruselní a moje rodiče to inspirovalo tak mě přihlásili na kurz bruslení taky.  
Jana: Moje teta bruslila, takže jsem začala také.

Jaký je váš typický tréninkový outfit?

Diana: Za mě určitě kvalitní legíny a sportovní podprsenka. Nejčastěji nosím tílko a pak na ledě přidám tričko s dlouhým rukávem na tělo, mikinu a vestu. Když je chladněji, tak mám taky rukavice a čelenku.

Melissa: Pro mě pohodlné černé legíny, punčochy a navrch pohodlnou kvalitní podprsenku, tílko a triko s dlouhým rukávem. Na začátek tréninku ještě mikinu, vestu a čelenku.
Jana: Taky klasické legíny, tričko a pod něj tílko. Většinou začínáme s mikinou a končíme v tričku. 

Máte oblíbený Kinoko kousek?

Diana: Já jsem se zamilovala do vašich petrolejových Lotta hug legín, jsou pohodlné, elastické a krásně drží tvar. 
Melissa: Mně se strašně líbí Swen mikina, je hrozně pohodlná. 
Jana: Mně se moc líbí Timea triko, skvěle se hodí k legínám.