Princezny, nebo drsňačky? Co takhle obojí.

Jakými třemi slovy byste popsala Roller derby? 

Za mě je to hodně individuální, protože to má každá z nás jinak. Pro mě by to byla výzva, radost a rodina.

O čem ten sport vlastně je?

Na Roller derby je unikátní to, že to může dělat každý. Nejsou potřeba žádné speciální fyzické ani psychické předpoklady. Podle mě stačí chtít, ačkoliv je to klišé, věřím, že když se chce, tak to jde. Teda setkala jsem se s lidmi, kteří chtěli a nešlo to, ale to je jen promile.

Ta unikátnost za mě spočívá v tom, že pro různé sporty musíte většinou něco umět nebo nějaké být. Když chcete hrát basket, měla by být hráčka vysoká, když chce házet koulí, tak musí být statná. Ale my využijeme veškeré tělesné konstituce, které existují, protože ta hra je v každý moment různorodá a každý se tam uplatní. V Česku jsme pořád v takovém derby pravěku, ale lidi to přitahuje, paradoxně ty, kteří třeba nikdy nějak zvlášť nesportovali.

Jsou nějaké vlastnosti, které jsou pro Roller derby potřeba?

Je dobré nemít pud sebezáchovy. Já když jsem začínala, tak jsem neuměla ani bruslit. V tom je tenhle sport super, protože se vlastně všichni musí pohybové a herní dovednosti učit od začátku. Nejdříve se vlastně učíte bruslit, pak padat a postupem času se i vyselektuje pozice, která hráčce vyhovuje a uplatní na ní své přednosti.

Není to o tom, že přijde holka a já vidím, že je vysoká, tak ji dám na pozici pro vysoké hráčky. Jinými parametry se na tu pozici třeba nehodí, samotné jí to nevyhovuje a třeba ani nebaví, takže se snažíme, aby se to přirozeně přiřadilo a nebo si to ta hráčka sama vybrala. derby má svá pravidla, ale na druhou stranu je výhoda, že si to tady můžeme řídit sami a nikdo na nás nevyvíjí nátlak shora.

Když jste říkala, že je tady derby v pravěku, jak je to v kontrastu s jinými zeměmi? Kolik je u nás týmů, jak se tento sport od doby, co hrajete, rozvinul?

Ten kontrast je neuvěřitelný. V Česku jsou 3 týmy, dva v Praze a jeden v Brně. Byla snaha o tým v Ostravě a Plzni, ale není o to prostě zájem. Většina měst podle mě ani neví, že nějaké Roller derby existuje.

V kontrastu s námi má třeba Německo vlastní bundesligu. Tam je derby na špičkové úrovni a jsou tam jedny z nejlepších týmů v Evropě. Tento sport vznikl v 20. letech v Americe, takže tam jsou samozřejmě skvělé a dlouholeté týmy. Komunita je tam obrovská. Zatímco u nich derby rostlo, u nás byla totalita a nástup i rozvoj je tu tak o hodně pomalejší.

Nevýhoda je v tom, že nemáme vlastní zázemí a setkáváme se s negativními reakcemi. Například, když si chceme pronajmout halu, kdy se správci bojí, že jim to naše vybavení poničí. Před získáním prostor většinou objíždím s bruslemi haly a ukazuju jim, že je to neškodné a normální, což mně osobně stojí hodně sil a času. Myslím si, že nějaký rozmach úplně nezažiju, ale snažím se tomu alespoň přispět. 

Máte nějakou jednu halu, kde trénujete nebo pořád pendlujete?
U toho sportu je nevýhoda, že je to prostorově náročné. Dráha, kde se hraje, má určité dimenze, takže hledáme halu na míru, abychom se tam vešli. Má to i tzv. „danger zone”, aby to bylo bezpečné pro hráčky, rozhodčí i pro diváky, takže ne do každé haly se vejdeme.

I když se v médiích píše, že populace nesportuje, haly jsou strašně zaplněné a někam se dostat je hodně náročné. Setkáváme se hlavně s negativním přístupem, z našeho sportu mají strach, ale po představení se naštěstí nestává, že by nám halu odepřeli.

A hrajete zápasy převážně s ostatními českými týmy nebo se potkáváte i na mezinárodním poli?

Tréninky probíhají spíš u nás, podle toho, jak se domluvíme. Pokud chceme hrát zápasy, musíme se domluvit se zahraničními týmy. V lokaci se pak většinou střídáme. Letos jsme byli hrát v Drážďanech a čeká nás zápas s rakouským a švýcarským týmem.

Na podzim hostíme tzv. „Tripleheader” tady u nás, to by měly přijet dva německé nebo holandské týmy. Pokud chceme hrát a chceme se posouvat, musíme se domlouvat hodně dopředu. Když zaspíte, tak toho oponenta neseženete.

A jak to zvládáte skloubit se svým životem? Přeci jen máte také práci a jiné koníčky.
No, mám kvůli tomu tříčtvrteční úvazek. Ten sport mě osobně úplně pohltil a náš tým je vlastně mojí další rodinou. Jsem ještě ke všemu součástí úzkého managementu, takže za tím je spousta energie a úsilí. Proto Roller derby ovlivňuje můj osobní i pracovní život.

Myslím si, že to skloubení není náročné, protože nás to baví a motivuje nás, že se nám daří. Setkáváme se se spoustou překážek, třeba ty haly. Když si o tom povídám s někým nezainteresovaným, ty stovky hodin, které do toho investujeme, jsou pro ostatní často těžko k uvěření. Ale děláme to všichni z lásky ke sportu a k naší sportovní rodině.

Jedna naše spoluhráčka je z Ameriky, kde hrála derby a říkala, že jsme takové old school, protože jsme všechny kamarádky, což už v těch velkých týmech nemusí být pravidlem. My si na tom zakládáme, protože se tomu věnujeme v našem volném čase, investujeme do toho spoustu financí a nechceme se potkávat s někým, s kým si nerozumíme.

Kolik máte současně hráček v týmu? 

Teď po náboru nás je 31 bruslařek, to nepočítám rozhodčí a trenéry. Už máme fakt veliký tým. Když jedeme na soustředění a přijede nás tam 31 holek, tak přeci jen ten dívčí kolektiv může být super, ale taky je to někdy hodně těžké a intenzivní. Ale hezky se to rozrostlo, byly doby, kdy v týmu bylo 5 holek. 

Přijde mi, že ten sport vypadá drsně, jste všechny drsňačky?

To je potom dost filozofická otázka, co to znamená být drsňačka. Propaguju, že to není sport pro princezny, ale neznamená to, že když nehrajete, nemůžete být romantická duše a mít ráda luční kvítí. Já asi osobně jsem drsňačka i v osobním životě, takže u mě si to sedlo, ale myslím si, že tam spousta holek přepíná mezi těmi světy a že ten svět derby jim umožňuje se stát tou drsnačkou, kterou třeba ve volném čase nejsou.

A myslím si, že kdyby na té dráze nějaká hráčka drsná nebyla, tak to asi nezvládne. Setkaly jsme se se slečnami, které to nezvládly a řekly si, že ten sport není pro ně, což samozřejmě nikomu nevyčítáme. 

Kdy jste těmi princeznami?

Princeznami úplně nevím no, jak se všechny známe a víme na sebe spoustu věcí, tak je to spíš otázka toho popichování. Ale nechováme se k sobě ošklivě, máme k sobě respekt a úctu, jsme kamarádky. V tom vidím ten princeznovský holčičí vztah. 

O čem si povídáte v šatnách?

Když pominu, že někomu říkám, kdy už si konečně vypere chrániče, tak si hodně povídáme i o osobních životech, ale záleží, kdy se sejdeme, jestli před zápasem nebo po zápase. Před zápasem je nervózní atmosféra, řeší se strategie a naladění, no a po zápase se slaví nehledě na výsledek. Slaví se, že jsme všechny nezraněné a že jsme to zorganizovaly.

Jaký je váš klasický trénink? 

Trénujeme 2 hodiny 2x týdně. Postup je takový, že se sejdeme s dostatečným předstihem, oblékneme chrániče, brusle, helmu, chránič zubů a jede se na hrací plochu. Začíná se rozcvičkou, která je vedená trenérem. Ten uvádí trénink rozehřívačkou, ve které jsou hlavně hry, mobilita a drilly. Jeden trénink je hodně drillový a nedělní jsou spíše herní. Aktuálně máme v týmu 3 trenérky, které se pravidelně mění. 

Je dobré kombinovat derby s jiným sportem? 
Určitě, každý, kdo dělá ještě nějaký jiný sport, z toho benefituje. Sice máme 2x týdně tréninky, ale aby byla hráčka výborná, samo o sobě to nestačí. Holky chodí do fitka, na pilates, na crossfit a každý ten doplňkový sport má jiný benefit, který se potom přenáší do jejich hry.

Napadá mě, jestli bruslíte běžně i ve volném čase a jestli máte nějakou oblíbenou trasu.

Ono je to sice neuvěřitelný, ale to se přiznám čtenářům, já nemám problém hrát derby proti silnějším protihráčkám, ale vyjet na bruslích na asfalt bez chráničů, tak jsem z toho dost nejistá. Jak jsme zvyklé padat, tak padat na asfaltu nás úplně děsí. Je to spíš hodně rekreační. 

Troja a Stromovka jsou super, ale je to velký rozdíl jezdit venku a uvnitř. Neříkám, že to neděláme, ale určitě ne organizovaně. 

Jaké brusle byste poradila někomu, kdo začíná, kdo si chce zajezdit sám a naopak pro někoho, kdo by se k vám chtěl přidat?
Nebudeme se bavit o in-linech, tomu nerozumím. Co se týče Quad bruslí, někdo tomu říká retro brusle, protože to frčelo dřív, ty jsou na ven i na derby. Na ven je jen potřeba vyměnit kolečka. Ty jsou otázkou tvrdosti – venku, čím měkčí tím lepší a uvnitř záleží na čistotě podlahy, herní pozici apod.

Jestli chcete jezdit jen venku, těch možností je trochu více. Důležité je hlavně mít ta měkká kolečka. Bota se moc neřeší. Derby brusle jsou trochu speciální tím, že začátečnické jsou levnější, počáteční investice je 3000 až 3500 Kč. Vydrží roky a pokud se v tom někdo najde, tak dobré brusle ho posunou herně mnohem dál.

Já mám brusle za 20 tisíc bez koleček a věřím, že je mám do konce života. Jsou to super brusle, které bych nevyměnila za nic a je to moje chlouba. Po nikom nikdy nechceme, aby si kupoval drahou výbavu, někdo třeba nebude bruslit tak intenzivně. 

Jak začala ta vaše cesta k derby? 

Já jsem se o něm dozvěděla od kolegyně, která se mu věnovala. Nabídla mi, abych se šla podívat na otevřený trénink, zkusila jsem to a byla to láska na první pohled. Teď to bude 5 let, co hraju Roller derby.

Co vás na něm nejvíce baví? Je z vás patrná veliká láska k tomu sportu. 

Já jsem člověk, který si hodně všímá, co se děje ve světě a nenechává mě to úplně chladnou. Nejsem z toho v depresi, ale nejsem úplně ztotožněná s tím, kam svět směřuje. Když si nasadím brusle, tak ten svět najednou neexistuje a prostě jen bruslím, užívám si přítomnosti.

Byl moment, kdy jste spadla a nevěděla jste, jestli se chcete zvednout? Nemyslím jen fyzicky, ale třeba i psychicky.

Já musím říct, že co se týče fyzického, tak jsem měla štěstí, že jsem neměla žádné fyzické zranění a to jsem člověk, co nevěří na pojištění. Psychicky, některé zápasy byly hodně těžké, ale nikdy jsem si neřekla “to už ne”. Cítím zodpovědnost k týmu a kvůli těm holkám se zvednu vždycky.

Není těžké být v pozici, kdy jste tomu sportu oddaná více než ostatní? 

Je to těžké, ale zároveň jsem chápající a empatická, když to někdo nemá, jak to mám já. Vnímám to a snažíme se o tom s holkama v týmu mluvit a eventuálně přijít na příčinu toho, proč to tak nemají. Mě to baví, dávám tomu vše, ale chápu, že to někdo nedělá. Pořád je to koníček, my nemáme žádné sponzory, všechno si organizujeme a platíme samy.

Jak vypadá váš ideální tréninkový outfit? 

V rámci derby světa jsou takové dvě odnože. Jsou holky, co jsou top sportovní a pak jsou holky punkerky jako já, které trénujou v roztrhaných punčocháčích. Je to neuvěřitelný, že žijeme v symbióze v jednom týmu.